nar. 15.4.1959
Paddington, Londýn, Anglie, Velká Británie
Není mnoho hereček, které by dokázali s přehledem zahrát postavy v klasických historických adaptacích a stejně přesvědčivě by uměli zvládnout i komediální party. Jednou z nich je určitě i Emma Thompson, jedna z nejuznávanějších britských hereček současnosti. Narodila se 15.4.1959 v Londýně herci a režisérovi Ericu Thompson a herečce Phyllida Law, co ji předurčovaly, aby se také stala herečkou. No zpočátku herectví nefigurovalo v jejích plánech. Na Cambridgi studovala anglickou literaturu a také ona se chtěla věnovat psaní. Během studia však na popud spolužáka vstoupila do divadelního souboru Footlights, kde mohla naplno projevit svůj komediální talent. Ještě dokud skončila univerzitu, stihla režírovat divadelní show Woman 's Hour, které byla autorkou. Vedle divadle se občasně objevovala iv televizi, ale nebyly to žádné významné úkoly.
Až přišel rok 1985 as ním muzikál Me and My Girl, který měl na ostrovech velký úspěch a přinesl zlom v její kariéře. Díky němu získala svou první dramatickou roli v minisérii Fortunes of War, která jí vynesla nejvyšší britské filmové ocenění BAFTA. Tato cena však nebyla to nejdůležitější, co účinkováním v tomto filmu získala. Seznámila se zde totiž s Kenneth Brahaghom, svým pozdějším manželem. V té době byl Branagh vycházející hvězdou britského divadla a když založil svou vlastní divadelní společnost Renaissance Theatre Company, Emma v ní nemohla chybět. Svůj filmový debut si odkrútila po boku Jeffa Goldbluma ve filmu The Tall GUY až jako třicetiletá, ale úspěch se měl dostavit již brzy.
Tím, kdo jí měl k tomu dopomoci nebyl nikdo jiný, než její manžel, který ji obsadil do svého režijního debutu Jindřich V. V roli francouzské princezny Katherine ve známé shakespearovské adaptaci mohla naplno ukázat své herecké kvality. Druhým filmem, kde si zahrála pod vedením svého manžela, byl thriller ZNOVU PO SMRTI o dva roky později, kde si zahrála dvojroli zavražděné klavíristky Margaret Straussova a tajemné Grace. Jejich třetí společný projekt byl pro Emmu velmi osobní. Scénář ke tragikomedii Petrovi PŘÁTELÉ totiž napsal Emmino spolužák, který ji přivedl k divadlu Martin Bergmann a zahráli si tam i její přátelé ze studentských dob Hugh Laurie a Stephen Fry, kteří byli tehdy také členy Footlights. A tak tento příběh o utkání starých spolužáků byl vlastně parafrází reality. Vrcholem spolupráce Branagh-Thompson byla další shakespearovský adaptace Mnoho povyku pro nic v roce 1993, což byl asi její nejúspěšnější rok.
V roli výmluvný šlechtičny Beatrice naplno ukázala svůj temperament. Rok na to však přišel rozvod a tím i konec jejich úspěšné spolupráce. Historické adaptace ji vždy přitahovaly a tak si nemohla nechat ujít hlavní postavu ve filmovém přepisu románu Edwarda Forstera RODINNÉ SÍDLO. Za přesvědčivé ztvárnění londýnské intelektuálky Margaret Schlegelovej získala Oscara, Zlatý Glóbus a cenu BAFTA. V roce 1993 si spolupráci s režisérem James Ivory as hereckým kolegou Anthonym Hopkinsem zopakovala v další adaptaci z prostředí britského třídního systému STMÍVÁNÍ DNE. Úloha umírněné slečny Kentonovej, jejíž milostný vztah k majordomovi zůstal nenaplněný, její vynesla nominace na Oscara, Zlatý Glóbus a cenu BAFTA. A v témže roce byla nominována na Oscara a Zlatý Glóbus i za film JMÉNEM OTCE.
Být nominována za dva filmy ve stejný rok, to se stává jen velmi výjimečně. Za ztvárnění advokátky Gareth Peirceovej, která se snaží dokázat nevinu irského mladíka odsouzeného na doživotí za teroristický útok, si to ale rozhodně zasloužila. O co úspěšnější byl pro ni rok 1993, o to méně byl ten následující (a nejen kvůli rozvodu). Malá role v americkém remaku francouzské komedie Otec nebo milenec pod názvem MŮJ OTEC HRDINA a postava doktorky Reddinovej po boku těhotného Arnolda Schwarzeneggera v nepříliš podařené komedii JUNIOR jakoby pro ni byly zaslouženým odpočinkem po náročném roce, i když za Juniora byla nominována na Zlatý Glóbus. Následovala romantické drama Carrington, kde Emma ztělesnila malířky Doru Carrington zamilovanou do homosexuálního spisovatele Lytton Strachey. A vzápětí přišel další obrovský úspěch v podobě filmu ROZUM A CIT. Byla to další adaptace, tentokrát Jane Austenové a Emma kromě ztvárnění hlavní postavy byla i autorkou scénáře. Za postavu starší ze sester Dashwoodových získala další nominace na Oscara i Zlatý Glóbus a za scénář obě prestižní ocenění i získala. Po dvouletém oddychu se znovu vrátila před kamery v komorním dramatu Alan Rickman ZIMNÍ host, kde si zahrála dceru své skutečné matky Phyllida Law.
O rok později vytvořila postavu manželky prezidentského kandidáta v podání Johna Travolty v politické dramatu Mikea Nicholse BARVY MOCI. Další delší přestávka byla spojena s velmi radostnou událostí. Emmě se totiž narodila v čtyřiceti letech první dcerka, jejímž otcem byl její kolega z Rozumu a citu Greg Wise, se kterým žila od skončení tohoto filmu. Její návrat v roce 2001 byl však velkolepý. Přijala nabídku Mikea Nicholse, aby napsala scénář k Pulitzerovou cenou oceněné divadelní hře VTIP a aby v ní ztvárnila hlavní, a dá se říci, že i jediný úkol ženy umírající na rakovinu. Její výkon byl oceněn nominacemi na Zlatý Glóbus a cenu Emmy.
Neméně úspěšný byl pro ni rok 2003, kdy se nejenže vydala, ale ztvárnila jednu z úkolů ve skvělé romantické komedii Láska nebeská z pera mistra tohoto žánru v Británii Richarda Curtise. Dále účinkovala ve filmu Prokletá Argentina v roli novinářky, která byla unesena, protože se odvážila postavit proti diktatuře, která panuje v zemi a její manžel (Antonio Banderas) po ní zoufale pátrá. Třešničkou na dortu byla televizní minisérie Andělé v Americe opět pod vedením Mikea Nicholse a opět podle hry oceněné Pulitzerovou cenou, kde jí sekundoval Al Pacino a Meryl Streep. Film získal množství různých ocenění včetně nominace na Emmy pro Emmu. Zřejmě kvůli své dcerce přijala úlohy v třetím pokračování Harryho Pottera av Kouzelná chůva, ke které sama napsala scénář.